Proč 80% loveckých psů selhává v terénu? 5 fatálních chyb, kterým se můžete snadno vyhnout
Představte si situaci: Váš lovecký pes, do kterého jste vložili měsíce tréninku, stojí uprostřed pole, naprosto ignoruje vaše povely a místo sledování stopy divoké zvěře nadšeně pronásleduje motýla. Frustrující, že? Nejste v tom sami. Podle zkušeností mnoha kynologů a loveckých instruktorů až 80 % loveckých psů nepodává v reálném terénu výkony, které by odpovídaly jejich potenciálu.
Pojďme se podívat na pět nejčastějších chyb, které vedou k tomuto selhání, a hlavně – jak se jim vyhnout.
1. Nedostatečná socializace v raném věku
"Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš." Toto přísloví platí pro lovecké psy dvojnásob.
Pamatuji si příběh Diega, nádherného maďarského ohaře, jehož páníček byl přesvědčen, že nejlepší způsob, jak vychovat dokonalého loveckého psa, je izolovat ho od ostatních vlivů a soustředit se pouze na lovecký výcvik. Výsledek? Když Diego poprvé uslyšel výstřel v terénu, byl tak vyděšený, že se třásl jako osika a odmítal se pohnout z místa.
Proč je to problém? Lovecký pes, který nebyl v raném věku vystaven různým zvukům, prostředím, lidem a zvířatům, bude v terénu pravděpodobně nervózní, nesoustředěný nebo dokonce vystrašený.
Řešení: Věnujte prvních 6 měsíců života štěněte intenzivní socializaci. Vystavujte ho postupně různým zvukům (včetně tlumených výstřelů z dálky), prostředím, povrchům, počasí, jiným psům a zvířatům. Navštěvujte různá prostředí – lesy, pole, vodní plochy, ale i města a vesnice. Socializovaný lovecký pes bude v terénu sebevědomý a soustředěný na práci, nikoli rozptýlený nebo vystrašený novými podněty.
2. Přílišné spoléhání na kontrolované prostředí
Moje kolegyně Jana měla fenku labradorského retrívra Bellu, která na cvičišti předváděla naprosto dokonalé aporty. Každý, kdo ji viděl, žasl nad její poslušností a přesností. Jenže když přišlo na skutečný hon, Bella byla jako vyměněná – rozptylovala se pachy, ignorovala povely a aportované kachny často pouštěla na zem a znovu je pak sbírala .
Proč je to problém? Trénink výhradně na cvičišti nebo na zahradě vytváří psa, který funguje pouze v kontrolovaném prostředí bez rozptýlení.
Řešení: Postupně přesouvejte trénink do stále náročnějších a realističtějších podmínek. Začněte na klidném místě v přírodě a postupně přidávejte rozptýlení – jiné psy, zvěř, různé pachy, zvuky, počasí. Používejte realistické pomůcky – skutečné peří, pachy zvěře, vycpaniny. Trénink loveckého psa by měl z 80 % probíhat v terénu, který se podobá skutečným loveckým podmínkám.
3. Nedostatečná konzistence ve výcviku
Martin, vášnivý myslivec s českým fouskem Rexem, si stěžoval, že jeho pes je "tvrdohlavý" a "selektivně hluchý" při lovu. Při bližším pozorování jsem zjistila, že Martin sám nebyl konzistentní – někdy Rexovi dovolil ignorovat povely, jindy ho za totéž přísně trestal. Rex byl zmatený a nikdy si nebyl jistý, co se od něj očekává.
Psi potřebují jasná, konzistentní pravidla. Pokud jednou dovolíte psovi ignorovat povel "ke mně", učíte ho, že tento povel je volitelný.
Řešení: Stanovte jasná pravidla a důsledně je dodržujte. Každý člen rodiny by měl používat stejné povely a vyžadovat stejné chování. Vytvořte si tréninkový deník, kde budete sledovat pokroky a problémy. Pamatujte, že konzistence neznamená tvrdost – znamená předvídatelnost. Váš lovecký pes potřebuje vědět, že povel "ke mně" znamená vždy totéž, bez ohledu na okolnosti.
4. Přehlížení přirozených vloh a instinktů plemene
Tomáš si pořídil border kolii Bena s představou, že z něj vychová všestranného loveckého psa. Navzdory intenzivnímu tréninku Ben nikdy neprojevil skutečný zájem o aportování zvěře a při lovu byl spíše frustrovaný než nadšený.
Každé plemeno bylo šlechtěno pro specifické účely a má jiné přirozené vlohy. Ignorování těchto vloh vede k frustraci psa i majitele.
Řešení: Vybírejte plemeno podle typu lovu, kterému se chcete věnovat, a respektujte jeho přirozené instinkty. Ohaři jsou skvělí v hledání, retrívři v aportování, teriéři v norování atd. Přizpůsobte trénink silným stránkám vašeho psa a pracujte s jeho přirozenými vlohami, nikoli proti nim. Pokud máte již psa s méně vhodnými predispozicemi pro váš typ lovu, najděte kompromis – upravte své očekávání nebo se zaměřte na lovecké aktivity, které lépe odpovídají jeho přirozenosti.
5. Nedostatek reálných loveckých zkušeností
Lovkyně Petra má nádherného výmarského ohaře Tima, který brilantně zvládl všechny zkoušky lovecké upotřebitelnosti. Přesto při skutečném lovu Tim často selhává – je příliš vzrušený, nedokáže se soustředit a chybí mu vytrvalost.
Zkoušky a cvičení nikdy nemohou plně simulovat komplexnost a nepředvídatelnost skutečného lovu.
Řešení: Co nejdříve zapojte psa do reálných (nebo co nejrealističtějších) loveckých situací, i když zpočátku pouze jako pozorovatele. Postupně zvyšujte jeho zapojení. Hledejte zkušené lovce, kteří vám umožní účastnit se honů s vaším psem v tréninku. Využijte možnosti "tréninkových honů" a simulací, které nabízejí některé myslivecké spolky. Pamatujte, že skutečná lovecká zkušenost je nenahraditelná – pes potřebuje zažít skutečné pachy, zvuky a vzrušení z lovu, aby se stal skutečným loveckým partnerem.
Trpělivost a respekt jsou klíčem k úspěchu
Výcvik loveckého psa není sprint, ale maraton. Vyžaduje trpělivost, důslednost a především respekt k individualitě vašeho psa. Vyhněte se výše uvedeným chybám a pamatujte, že nejlepší lovečtí psi nejsou ti s nejpřísnějším výcvikem, ale ti, kteří mají s majitelem silné pouto založené na vzájemném respektu a důvěře.
Jak říká staré myslivecké přísloví: "Dobrý lovecký pes není vycvičen, ale vychován." Věnujte čas budování vztahu s vaším psem, respektujte jeho přirozenost a poskytněte mu strukturovaný, konzistentní výcvik v realistických podmínkách. Výsledkem bude spolehlivý lovecký partner, na kterého se můžete spolehnout v jakékoli situaci.
A pamatujte – i když váš pes občas selže, je to příležitost k učení, nikoli důvod ke zklamání. Koneckonců, i ti nejlepší lovečtí psi mají své špatné dny – stejně jako my, jejich lidští partneři.
